Stále, i po těch letech mám pocit, že mi má práce více dává, než bere
Naděžda Matochová: Stále, i po těch letech mám pocit, že mi má práce více dává, než bere
Hospic. Místo, které lidé vnímají jako strašidelné, nebo často neznají pravý význam této organizace, nám představila vrchní sestra paní Matochová. Přiblížila nám prostředía práci zdravotníků hospice.
Paní Matochovou znám ze soukromí, ale tentokrát jsem se s ní setkala na jejím pracovišti. Schůzku jsme si dali v kavárně v Hospici Citadela. Prostředí na mne působí velmi přátelsky, klidně, necítím smutek, úzkost, strach ani stísnění prostoru. Vestibul, kde se nacházím je velmi otevřený, je zde hodně oken, květin, krásná výzdoba. Přichází ke mně paní Naděžda Matochová, je celá v bílém a vlasy má stažené do copu, podáváme si ruce a usedáme ke stolu s kávou.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Co to je hospic?
Je to nestátní neziskové zdravotnické zařízení, v němž pečujeme o klienty v terminální fázi jejich života.Kdy saturujeme jejich potřeby v jakési celistvosti. Tzn. pečujeme o jejich fyzické, psychické a spirituální potřeby. Zřizovatelem je Českobratrská církev evangelická.
Jaký je váš úkol v této organizaci?
Pracuji na pozici vedoucí ošetřovatelské paliativní péče a vrchní sestryod roku 2008. Jsem součástí multidisciplinárního týmu zdravotníků a pracovníků sociálních služeb v přímé péči (pozn. redakce: u lůžka). Základem mé práce je péče o umírající klienty a spočívá nejen v péči o jejich tělesné potřeby, ale i v doprovázení v posledních okamžicích jejich života.
V čem je tato práce nejtěžší?
Je náročná fyzicky i na čas a životní rytmus. Pracuji v nepřetržitémsměném provozu. Také je vemi náročná na psychickou odolnost. Při nedostatečné relaxaci hrozí celému našemu kolektivu vyčerpání až vyhoření. Je důležité mít zpracovanou roli zdravotníka a uvědomění si zpětné vazby. To znamená vědět, v čem spočívá má práce. Nejsme schopni vyléčit, léčíme jen příznaky smrtelného onemocnění( bolest, dušnost, nevolnost) a zajišťujeme, aby odchod klienta proběhl co nejvíce v klidu, bez bolesti a v jakémsi vysmíření s jeho prožitým životem, nejlépe za přítomnosti rodiny.
Jak zvládáte toto pracovní vytížení?
Stále i pi těch letech mám pocit, že mi má práce více dává, než bere. Vidím v ní velký smysl pro mě samotnou i pro klienty. Odděluji práci s svůj osobní život, to je velmi důležité. Ve volném čase se věnuji rodině, která je pro mě na prvním místě, a koníčkům. Ráda se svými nejbližšími vyrazím na rodinnou chatu na Slovensko.
Čím vás hospic změnil?
Při setkání s téměř každodenním umíráním máte neobyčejný dar si uvědomit, co je v životě důležité, co má smysl. Přetvořit si žebříček hodnot, což se mi stalo. Já v této práci spatřuji smysl života na zemi, mé poslání.
Máte nějaké životní motto?
No. Snažím se žít tak, abych právě v okamžiku umírání dokázala obstát sama před sebou, před svými dětmi, abych umírala s pocitem, že jsem nepromarnila svůj život. Snažím se být optimistická.
Za co obdivujete své klienty?
Každý klient je osobnost se svou minulostí a svým prožíváním. Umírání je velmi intimní část života. Jsou to strašně silné okamžiky a já jsem velice vděčná za to, že se mě to může dotknout. Nelze to ani popsat slovy. Jsou neskutečně stateční, pokorní, trpěliví, také nepostrádají humor. Myslím, že za tohle si zaslouží můj obdiv.
Poslední můj dotaz se bude týkat toho, co nabízíte klientům. Veřejnost má mnohdy zkreslené představy o hospici a jeho péči, teď nemám na mysli zrovna Citadelu, ale i ostatní zařízení.
Ano, máte pravdu, často se setkávám s nepřiměřenými reakcemi nebo špatným míněním o hospicích. Klientům tedy nabízíme ubytování na jednolůžkovém pokoji s přistýlkou pro příbuzné, pokud chtějí doprovázet. Mají vlastní sociální zařízení i vybavení pokoje. Důraz klademe na maximální soukromí klientů a jejich blízkých. Je zde nepřetržitá návštěvní doba 24 hod. denně. Ke každému pokoji je k dispozici vlastní balkón, kde klientimají možnost trávit část dne. Dále je zde i možnost trávit čas na zahradě nebo ve vestibulu budovy, kde je kavárna a kde realizujeme různé programy a aktivity pro klienty a jejich blízké.
----------------------------------------------------------------------------------
Bc. Naděžda Matochová (39 let, Branky na Moravě)
Tato velmi sympatické, přátelská žena s klidným projevem je vedoucí ošetřovatelské paliativní péče a vrchní sestra v Hospici Citadela. Na tomto postu působí od roku 2008. Dříve působila jako řadová sestra na plicním oddělení. Spolupracovníci ji popisují jako vstřícnou, ochotnou a velmi pracovitou. Na mě zapůsobil její přísný pohled a smysl pro humor. Vyznává tradiční hodnoty, jako jsou rodina, mezilidské vztahy a práce. Ve volném čase ráda vyráží do přírody, je milovníci lyžování a s nadšením zdolá i nemalývrchol například slovenských Tater.
Barbora Olivíková
