Nejen o češtině na AG

Přítelkyně (příteli),

ptáš se mě, proč je nám třeba do každého kopce lézti, když lépe jest v pohodlí domova či na břehu jezera spočívati? Tu pravím: to mi neodepřeš, že z ohledu mého mnohem lépe to vyhlíží; když tak vysoko vylezeme, že dolem ležící rozkošná krajina v lehkých mlhách a párách vzdálená se míhá co májový sen, ty města odlehlá, ty dvory daleké co očarované zámky se zdají; a lidé dolem bloudící tak malí a lehcí jako Elfové, sotva že jich oko rozezná; a pak obrazotvornost menší a menší dělá zem, až temnou koulí a posléz jasným puntíkem se zdá, jakby jsi na ní z Venuše nebo jiné planety hleděl… Když staneš na vrcholu hory, korunované hradem neb zříceninou, jsi blíž k noci a ke hvězdám, jež rozpalují tvou touhu po výši, touhu naplniti svůj úděl, být víc člověkem…

Vyzývám Tě, příteli, vydej se se mnou na pouť, neboť věřím, že hodně dobra by vzešlo ze změny postoje, kdyby se turisté opět stali poutníky. Dnes odcházím na dalekou pouť, abych prošel temné doliny nebenosných hor; kdoví, kdy se vrátím. Neptej se, co mě tam vábí, a se mnou pojď!

Karel Hynek 

Takový dopis obdržel na nádraží v Kolíně každý ze třinácti účastníků projektového týdne; a nechali se jím oslovit všichni, protože bez reptání absolvovali všechna putování: na královský hrad Bezděz, tajemný hrad Housku, na vrch Radobýl nad Litoměřicemi, do litoměřické Máchovy světničky  i památníku K. H. Máchy v Doksech. Okouzlily je překrásné vyhlídky, východ slunce u jezera, Máchovy verše i povídka Večer na Bezdězu. Zato noční stezka odvahy motivovaná hororovými obrazy z románu Cikáni vyvolala příjemné mrazení v zádech.

 Z reflexí účastníků:

•          Nejvíce mě bavilo koupání v Máchově jezeře. Dozvěděla jsem se spoustu nových informací a viděla jsem nádhernou zříceninu Bezdězu a zámek Houska.
•       Krásná příroda a výhled z Bezdězu. Dozvěděla jsem se další věci o K. H. Máchovi, o jeho životě a dílech, které napsal.
•          Nádherné koupání se šlapadlem a ježdění po Máchově jezeře.
•          Líbily se mi pocity, když jsem stála na Bezdězu a dívala jsem se do krajů, kde K. H. Mácha chodíval.
•          Nejlepší byl výhled z Bezdězu. 
•          Krása duše lidské, jež skví se jak odraz anděla.
•          Moc se mi líbil zámek Houska a Bezděz – tajemství a záhada hradu a zámku, taky koupání v Máchově jezeře.
•          Tento projektový týden byl super. V kempu byla sranda a všechny památky, co se zachovaly po K. H. Máchovi, byly dobré. Aspoň jsem se o něm něco více dozvěděla.
•          Okolí hradu Houska.
•          Cesta na Housku – příroda, vesnice…
•          Šlapadlo – západ slunce, cesta na hrad Bezděz.
•          Máchovo jezero a pláže.
•          Když jsem se na stezce odvahy zastavila v lese a poslouchala kvákání žab a šumění větru.
•         Můj samostatný únik při výstupu na Bezděz.