Píseň o Viktorce
„Začasté babička chodila s dětmi na delší procházky, třebas do myslivny, nebo do mlýna, nebo si zašly do lesa, kde ptáčkové líbezně zpívali, kde byly pod stromy nastlané měkounké podušky a tolik vonných konvalinek rostlo, petrklíčů, podléšek, kohoutků, celé kříčky lýkovce a ten pěkný zlatohlávek. Ten jim přinášela bledá Viktorka, když viděla, že květiny sbírají a v kytice vážou. Viktorka bývala vždy bledá a oči jí svítily jako dva uhly, černé vlasy měla vždy rozcuchány, nikdy neměla pěkné šaty a nikdy nepromluvila. U paty lesu byl velký dub, tam stávala Viktorka celé hodiny upřeně dívajíc se dolů ke splavu.“
Představujeme Vám výběr veršů ze Seifertovy Písně o Viktorce, kterou Seifert vydal v roce 1950 k 130. výročí narození Boženy Němcové. Ve skladbě, romanticky spojující epický syžet s lyrikou, se splétají a prolínají všechny Seifertovy erbovní motivy – domov, láska, návraty k minulým zážitkům ve vzpomínkách, stárnutí a blízkost smrti. Pochopitelně nás nejvíce lákalo téma lásky, paralela osudu Boženy Němcové a Viktorky. Co na tom, že ve skutečnosti bylo všechno jinak, co na tom, že Viktorka docela neromanticky zestárla a přežila ženu, která ji učinila nesmrtelnou, o šest let: příběh postavy, které život vdechla Božena Němcová, stále znovu a znovu vzrušuje – mládím, touhou, odhodláním opustit pro lásku vše, tajemstvím, které ji obklopuje. Nechejte se jím okouzlit také.
Recitují:
Lada Kopřivová (Božena Němcová)
Lucie Škařupová (Viktorka)
Kristýna Pecinová (dívka)
Lukáš Paleček (Jaroslav Seifert, černý voják)
Z textů Jaroslava Seiferta sestavil:
Lukáš Paleček
Hudební doprovod:
Michaela Akubžanová (klavír)
Vendula Kulhavá (housle)
Melodie z inscenace Babička divadla Husa na provázku.
Kolektivní režie pod vedením:
Lukáše Palečka
Vedení souboru:
Aranka Řezníčková
První provedení:
6. 2. 2007, Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži
